Desatero trpělivého cvičitele

Doporučuji každému, kdo psa chce cvičiti, aby se mu stalo zásadou:
(Frant. Kunce, 1946)

1. Umiň si, že psa nikdy neudeříš.
2. Hrubec psa bije. Rozumný cvičitel kárá a poučuje.
3. Uč psa tak, aby porozuměl, co od něho žádáš a nevyhoví-li ti, uvažuj, není-li to tvojí vinou, neposlouchá-li tě pes proto, že ti nerozumí.
4. Nenadávej a nezlořeč, nýbrž klidně, trpělivě a rozumně psa uč!
5. Netrestej psa v rozčilení! Uklidni se předem sám a pak pomysli, nezasloužíš-li trestu spíše ty, nežli pes.
6. Trest nesmí nikdy převyšovat provinění.
7. Rozvití rozumu psa není záhadou cvičení a spočívá jedině v trpělivosti, porozumění psu a jeho správném kárání.
8. Platon praví, že trestati se má ne za hřích, ale za to, co mu předchází.
9. Kdo není trpělivý, není také moudrý, mužný a silný.
10. Kdo chce psa cvičiti, musí sám býti cvičen.

Trestání psa považuji za problém velmi vážný a jeho spráné vyřešení za věc velmi důležitou. Právě tak je to i s odměnou psa a proto pojednám o obojím ještě dříve, než přikročím k úvahám o jednotlivých úkonech výcviku.